Rozhovor s majitelkou Bazaru U Zajíce
1) Chtěla jste vždy provozovat second hand? Člověk musí být docela odvážný do toho v dnešní době jít...
To určitě. Second-hand jsem nechtěla mít odjakživa, spíš to přišlo postupem času. Vždy mě bavilo
v second-handech nakupovat, bylo to levné a daly se tam sehnat věci, které se nedaly sehnat nikde jinde.
2) Proč jste si pro svůj obchod vybrala Letnou?
Protože to mám odtud kousek domů. Prostor byl původně nevyužitý a tak jsem o něj zažádala. Chtěla jsem, aby tu vzniklo něco, co tu ještě nebylo. Ne klasický second-hand, do kterého prodejce nakupujete na kila ve větších obchodech z druhé ruky. Já doma v tu dobu měla spoustu oblečení, kterého jsem se chtěla zbavit a tak mě napadlo otevřít second-hand, kam by lidé přišli, zbavili se něčeho, co už nechtějí a ještě někomu tak udělali radost. A samozřejmě, aby si také vydělali nějakou korunku.
3) Ovlivnilo vás nějak zavedení tzv. modré zóny? Například kadeřnictví, které sídlí o kousek výš muselo zavřít, lidem se kvůli placenému stání sem nevyplatilo jezdit...To ne. Chodí sem totiž spíše lidé z okolí a když sem někdo jede věci prodat a jede autem, tak se to snažím vždy vyřídit co nejrychleji. Já sama autem nejezdím, takže mě osobně se zavedení zón nijak nedotklo.
4) Pracujete tu sama, anebo vám ještě někdo pomáhá?
Pracuju tu sama. Volno mívám tak jeden nebo dva týdny v létě a to za mě většinou zaskočí některá z mých známých. Jsem tu od pondělí do pátka, každý den.
5) Vyhovuje vám to tady? Chodí sem dost lidí?
Spíš sem chodí lidé, kteří o mně už slyšeli anebo už vědí, že se zde dají sehnat pěkné věci levněji, než v klasickém sekáči.
6) Máte tady na výběr širokou škálu zboží – od bot, oblečení, po kosmetiku a bižuterii. Jací lidé sem chodí nejčastěji nakupovat?
Samozřejmě sem čas od času přijdou bezdomovci, kterým dávám pytle s oblečením zdarma, zase na druhou stranu tady nakupují luxusně oblečené dámy, které chtějí právě něco originálního, něco “extra”, co jinde neseženou. Chodí sem i zpěváci, nebo herci a často i lidé z divadla nebo od filmu, kteří shánějí určitý typ oblečení pro představení nebo roli, které je dnes už těžké sehnat.
7) Zamýšlíte, že byste si dala udělat nějakou reklamu? Spousta lidí se mě ptá, odkud mám kabelku nebo boty, ale když zmíním vás, tak o vás nikdo neví.
Zkoušela jsem ji, ale je to bohužel tak drahé, že si to nemohu dovolit.
8) Jak dlouho už váš obchod funguje? Už osmým rokem.
9) Pořád vás ta práce baví?
No baví... Koho by bavilo pracovat tak, že si sotva vydělá na sebe. Ale zase na druhou stranu - pracovala jsem dřív ve státním sektoru i u soukromníka a po čase jsem dospěla k tomu, že je lepší si poroučet sama sobě. Nejsem tak sice na nikom závislá, ale samozřejmě se o to víc musím snažit.
10) Takže žádný zlatý důl...
No to rozhodně ne. (smích)
11) Celou dobu, co k vám chodím nakupovat, mi vrtá hlavou název “U Zajíce”. Jak jste na něj vůbec přišla?
Dlouho jsem o tom názvu přemýšlela a vzpomněla jsem si, že kousek odtud je už spoustu let dětský bazar U Krtka. Když moje děti byly ještě malé, tak jsem tam občas něco přinesla, anebo se po něčem sháněla a když jsem se po letech sama rozhodovala, jak obchod pojmenuju, prostě mě to napadlo. U Zajíce.
12) Pamatujete si ještě na první věc, kterou jste do svého second-handu získala? To už si bohužel nepamatuju, je to dost dávno, ale vím, že jsem zpočátku prodávala pouze svoje vlastní věci, anebo svých kamarádek.
13) Na jakého zákazníka ráda vzpomínáte?
Jednou sem přišel Angličan a sháněl kožich na zimu. Padl mu jeden do oka a když si ho vyzkoušel, byl z něj naprosto unešený, doslova skákal radostí. Tu radost mu nezmírnil ani fakt, že byl dámský.
14) I střihem?
I střihem. Ale on byl z něj i tak ohromně nadšený, že jsem mu k tomu radši nic neřekla (smích). Také se mi líbí, že sem chodí často nakupovat gayové, kteří se většinou v běžných obchodech stydí, ale tady u mě vědí, že já s nimi jednám jako rovný s rovným. Nemají tak problém si tady vyzkoušet vše, co chtějí a ještě se pak ptají na můj názor, což mi samozřejmě vždy udělá radost.
15) Jaký nejdražší kousek se u vás prodal?Nejdražší kousek, který se mi podařilo prodat byl kožich až po paty, který si paní koupila přímo z módní přehlídky. Stál jí tak padesát tisíc. Já ho samozřejmě neprodala za tolik, to by tady visel dodnes, prodala jsem ho za hrozně málo. Paní ale potřebovala rychle peníze, tak ho dala na prodej ke mně.
16) Vydělat si rychle peníze je jeden z důvodů, proč lidé dávají oblečení do second-handů. Jaké jsou ty ostatní, nejčastější?
Tak lidem ty věci můžou překážet doma, anebo zhubnou, přiberou a lepší než to vyhodit je to prodat. Takže já tu svoji žinost beru jako službu lidu (smích).
17) A vy sama si pořizujete oblečení jen “ze svého”, anebo chodíte i ke konkurenci?
Víte co, já nesnáším obchody s oblečením, protože tu jsem v záplavě oblečení zavřená celý den. Ale když se mi dostane do ruky něco na moji postavu, tak si to samozřejme ráda koupím.
Naprosto mě ovšem uráží jít do second-handu a vidět tam svetr anebo triko za dvě stě, tři sta korun, když si je můžu koupit ve slevě v normálním obchodě nové, nenošené. Chápu, že mají vysoké nájmy, ale tady jde o princip. Když vidím podobné ceny, tak ihned odcházím. Nepřijde mi to fér.
18) Co byste poradila těm, kteří by si chtěli založit vlastní second-hand?
Velkou trpělivost! A také by měli umět jednat s lidmi, protože je zapotřebí si uvědomit, že člověk nepracuje v normálním obchodě jako běžná prodavačka, ale že to všechno má “na vlastní triko”. A taky aby si k němu dokázali vypěstovat nějaký pozitivní vztah. I když – bez toho to vlastně ani nejde.
19) Děkuji vám za rozhovor, ať se vám daří!
Děkuji.
Pro ty, kteří by se chtěli do Zajíce vypravit, mám zde kontakt:
|
Heřmanova 53 Praha 7 17000 |
|---|
| 10.30-13 14-17.30 |
|---|
