Monday, 25 October 2010

harakiri

Tak dnes jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že časopisy stylu Vogue zachraňují život. Měly by mít své čestné místo v lékárničce první pomoci! 
Dnes jsem totiž byla "svědkem" nejnudnější přednášky v celé naší i jiné galaxii. Vážně - pokud by nám měla hrozit třetí světová válka, stačilo by se nabourat do rozhlasu a televize a pustit onen monotónní hlas se špatnou anglickou výslovností. Všechny nepřátelské armády by zahodily zbraně, vojenští pohlaváři se zhroutili a rakety dlouhého doletu by se samy přesměrovaly do vesmíru, kde by pro jistotu radši samy explodovaly. Dvakrát. 
Už po půl hodině přednášky/reklamy/sebevychvalování jistého francouzského fotografa/spisovatele/inženýra/vědce/filosofa jsem začala mít sebevražedné sklony. Seděla jsem totiž hned vedle otevřeného okna, které sice nebylo v dostatečné výšce, aby se mnou v případě mého vyskočení byl nadobro ámen, cesta úniku vzhledem k přeplněné posluchárně se to však zdála být jediná.   
Ale v momentě, kdy jsem si v hlavě dávala dohromady nějaký poslední výkřik, se mi před obličejem objevilo španělské vydání Vogue - byla jsem zachráněna!
A co že mě v onom svatém spisu nejvíce zaujalo? No přece hyper-ultra-moderní lodičky (dá se tomu tak vůbec říkat?) od Balenciagy. Tak tady jsou:) :

























(zdroj:http://design-milk.com/architectural-shoes-by-balenciaga/)




Miluju je! Jsou tak ošklivé, až si získaly moje srdce:)).

anet

Sunday, 24 October 2010

flea market



Brrrrr...! Zima, zima, zima! A obzvlášť, když se rozhodnete tak jako já jet na obří bleší trh na kraji Prahy. Tolik věcí, tolik uliček, hodinky, šperky, boty, tašky, šaty, klobouky, staré gramofony, nové gramofony, sluneční brýle a zimní brusle... Věřte mi, že byste si tam vybraly i vy.:)
Poprvé jsme se na blešák vypravily s Evičkou minulý týden a hned nás nadchlo (no dobře, tak "udělalo radost":) množství pokladů, které tu někdo prodává... brýle Moschino za 80,-?! Taška z dob mého dědy (v zachovalém stavu!) za 50,-?! Kožená brašna, který by mohla z fleku hrát ve všech třech dílech Pána prstenů, anebo super polobotky - úlovek dnešního dne, za tutéž cenu. 
Jedinou věc, drobnost (MALIČKOST), kterou jsem nevychytala, byla absence šály, čepice a rukavic. Mně přece nebude zima! Oblečená do třička od Polanky, dlouhého vlněného svetru ze second handu, kožené bundy, legín a černých látkových bot jsem se sebou byla spokojená do prvního vlezu do metra. Pak už to šlo z kopce. A vše korunoval doslova "profuk" při výlezu z metra a následný pobyt na volném prostranství, kde nebylo kam se schovat. Chvíli jsem přemýšlela, že bych se k někomu nenápadně "nasquottila" do některého z aut, které byly zaparkované u skoro každého stánku, ale po nějaké době jsem to vzdala. 


Ale případné rýmy ani nachlazení nelituju - protože se dnešek prostě vydařil a jak se určitě někde říká - pro blešák se musí trpět!:)


Mějte se hezky,
aneta



Friday, 22 October 2010

2O. 1O. 2O1O


Shooting Fashion Stars 2010 z první řady



Již sedmým rokem se uskutečnil projekt Shooting Fashion Stars, který se konal letos vůbec poprvé v prostorách galerie současného umění DOX.
Pětice mladých českých návrhářů, které vybrala porota, tak předvedla to nejlepší ze svých kolekcí, které šly napříč všemi žánry - od krajek a snové romantiky v podání Zuzany Kubíčkové, až po kolekci s názvem The Unrelated Twin od Petra Ivančice, který k sobě sešil dva nesourodé kusy oblečení. 
Na úvod každé z přehlídek se promítal krátký filmeček za účelem navodit tu "správnou" atmosféru.
Začínalo se Zuzanou Kubíčkovou a její kolekcí s názvem Cestovní obleky. Převažující bílá barva, průstřihy a průhledný materiál spolu s krajkou vytvářely snový dojem, přesně tak, jak už svým videem spící dívky, převalující se na posteli, zamýšlela. Její kousky byly sice nabyté prvoplánovou erotikou, ale vše jakž takž zachraňovaly krajky, které Kubíčková použila nejen jako doplněk k modelům, ale dokázala je i šokovně zakomponovat do samotného oblečení, aniž by z toho vyšel kýč. Kolekce, na kterou se dobře dívalo, ale rychle zapomnělo. 





Druhá kolekce modelů od Zuzany Sedmidubské nazvaná Stripes byla úplným opakem -   dominovala tu oranžová a khaki, lesklé materiály a pohodlné baleríny. Na molu se objevily jak dlouhé kalhoty, tak i sukně a šaty, sem tam doplněné o zajímavou brož. A samozřejmě, jak už název napovídal, se tu objevily modely sešité z pruhů látek. Nápad, který tu už byl - nehledě k tomu, že v některých kalhotech takového střihu vypadaly samy modelky jako přerostlé housenky. 







Návrhářská dvojice Dvojitá přišla zase s místy s trochu moc odvážným a jednoduchým "business lookem" - saka čistého střihu z poctivého materiálu, volnější kalhoty a "koktejlky", které byly zajímavé snad jen svou krásnou, sytou modrou barvou. To vše sem tam narušovaly předimenzované pokusy o extravaganci, která by se dala ovšem těžko nosit jinde, než na molu. Neurazilo, ale ani nenadchlo.   





Kolekce Yunnan od Mirky Talavaškové byla ovšem naprosto jinde - i samotný příběh, který se váže k jejímu vzniku, stojí za zmínku: autorka jednou při návštěvě Paříže narazila na knihu, která se věnovala malé čínské provincii se stejnojmenným názvem. Fotografie lidí oblečených do tradičního čínského oblečení, kimona a jednoduchost střihů se tak promítly do celé kolekce. Černou barvu rozbíjela metalická modrá, absence jakýchkoliv doplňků, ale přítomnost pro asii typických stojatých límečků a přepásaných dlouhých kabátů zdařile navozovaly dojem atmosféry již ne chudé čínské provincie, ale spíše jedné z nejbohatších asijských metropolí, Hong Kongu. Střídmé vzory ve formě obdélníků a pruhů v metalických odstínech béžové a modré tak vůbec nenarušovaly dojem z celé kolekce, která působila uceleným dojmem, ale rozhodně nezapadla - ba naopak, z celého večera mám dojem, že právě modely Mirky Talavaškové patřily k nejdařilejším počinům celého večera.







Jako poslední se předvedl Pavel Ivančic s kolekcí The Unrelated Twin. Jak poznamenala kamarádka a autorka fotek tohoto článku, Eva Došková: "Naprostá vykrádačka Viktora a Rolfa!" Nemůžu posoudit, tuto kolekci jsem od nich neviděla. Mně osobně se ale líbil nápad "nepříbuzného dvojčete" a i když jeho oblečení postrádalo jistou originalitu (ale upřímně - kdo vymyslí něco, co tu ještě nebylo?) a celá kolekce byla postavena na protikladech, našly se tam přece jenom povedené kousky. I když je, popravdě, člověk musel hledat. 










A závěrem? Celý večer se nesl ve znamení mladých čekých návrhářů, kteří při troše štěstí svůj potenciál plně využijí a budou tvořit na světové úrovni. Když tedy budeme tuto soutěž brát jako takový "odrazový můstek" a v zásadě dobrý nápad, jak představit mnohdy dost opomíjenou českou návrhářskou scénu široké veřejnosti, účel splnila. Ovšem kdo přišel na letošní ročník s příslibem exkluzivní přehlídky, která by se dokázala svou originalitou a invencí zapsat  nadlouho do paměti, odešel zklamán. 

aneta en








P.S.: A samozřejmě musím poděkovat Evičce Doškovic z tohoto blogu, že mě na tuhle akci vytáhla, poctivě fotila a vůbec... mám to já štěstí na spolužáky!:)) 



Saturday, 9 October 2010

BIO OKO

Už jste někdy byli v OKU? Ne? Tak honem tam! Najdete tam nejenom skvělé filmy, příjemnou obsluhu na baru a skvělou kavárnu/bar, ale možná tam narazíte i na svou osudovou lásku... anebo si alespoň o samotě vyčistíte hlavu nad jednou z knížek, které jsou tam k půjčení, či nad nejčerstvějším výstiskem novin. 


  V OKU pracuju... tak dlouho, že si to ani nepamatuju.:) Viděla jsem postupný "oční" sestup na "dno" a jeho následné vzkříšení pod současným vedením, které je to nejlepší, jaké si BIO OKO může přát. 
A tak doufám, že se tam zajdete podívat i vy a oceníte přátelskou atmosféru a příjemné prostředí v jedné z těch nejkrásnějších staveb na Praze 7!:)











Friday, 8 October 2010

!school!

Tak jsem opět tu, plná dojmů a spousty nových zážitků - přežila jsem první, druhý, třetí i čtvrtý školní den - a vlastně i všechny ty následující.:)
Byla jsem na DecadenceNow!, na vernisáži v DOXu a na Designbloku, potkala jsem spoustu skvělých nových lidí, narazila jsem (někdy i doslova) na staré známé a hlavně - "vychytala" jsem super lidi ve třídě.
Sice připouštím, že mě život vysokoškolského studenta začíná zmáhat a děsit, ale zároveň se těším každý den (ty čtyři dny v týdnu:) do školy (wow)! Je to hlavně díky skvělým lidem, kteří jsou se mnou ve třídě - a už jen kvůli nim bych se měla snažit udržet se tam co nejdéle - zuby & nehty!:P

..................................

A samozřejmě na závěr nemůžu nezmínit moji spolužačku a skvělou fotografku Evu Doškovou která je i autorkou úžasného blogu... ten můj v porovnání s tím jejím bledne závistí! Trpím.








841138_4cab618fb855c.jpg