Tuesday, 21 December 2010

Priessnitz

Tak takovej koncert Oko snad ještě nezažilo... možná naposledy tehdy, kdy hráli Midi Lidi. 
Včera to vypadalo následovně: pět set prodaných lístků, přes dvacet odstraněných řad sedaček, několik kilometrů dlouhá fronta na šatnu, bar č.1 a bar č.2. Tráboš zůstal na místě před, během i po projekci a podle letmého pohledu mu nic nechybělo (přikládám foto jako důkaz:). Ba co víc - nebojím se tvrdit, že se mu ten koncert, dle spokojeného výrazu předních světel, líbil!
Během koncertu se promítaly krátké smyčky z připravovaného filmu na motivy komixu Aloise Nebela, na kterém se podílí i Priessnitz - prostě nádhera, už se nemůžu dočkat, až to bude v kinech.:)
Sehnat lístky na poslední chvíli nebylo možné, už skoro týden jsme měli ban vůbec nějaké prodávat - předprodej se totiž rozjel jak u nás, tak i ve Světozoru, takže během vcelku krátké doby byly všechny lístky pryč. (O to větší jsem pak udělala radost kamarádce Evelíně což je mimochodem dost krutý jméno, které jsem vstup nadělila pod stromeček.:D)
K Priessnitz mám takový zvláštní vztah, naposledy jsem totiž na jejich koncertě byla před více než třemi lety v Lucerna Music Baru s kamarádkou, s kterou se už bohužel moc nevídám. Takže celý včerejšek pro mě měl silně nostalgický nádech.:)
Fotila jsem, co mi přišlo pod ruku - ani moji oblíbenou promítárnu jsem neušetřila!:P


A co vy? Na jakém koncertě jste byli naposledy?:)























Monday, 20 December 2010

Jeffery Campbell!

I don't want flowers, I want Lanvin  Jeffrey Campbell shoes!


A je to tady. Drží se mě to tejden. Ne. Dýl - tak čtrnáct dní! Campbellománie. Jsem ztracená!
Nebudu zastírat holý fakt, že jsem se poprvé setkala (bohužel skrze LSD obrazovku) s těmito botami, které můžete použít i k sebeobraně v případě, že vás někdo přepadnena na Lookbooku. Ano, stydím se! Poslední dobou je to totiž strašně v kurzu, skoro každá fashion -bloggerka z Kungalov (město ve Švédsku) je má, jen my, v Čechách, můžeme pouze slintat.
Já osobně bych -obzvlášť před Vánoci- slintala i na onu pražskou výlohu (kdyby si někdo z Campbellova PR všiml naší malé země 'skoro' uprostřed Evropy), jelikož se jejich cena pohybuje kolem sto šedesáti dolarů. Což ovšem není vůbec hrozné, když vezememe v potaz, že mají velký potenciál - umím si je představit ve společnosti Ray-Ban brýlí, skinny-jeans a černých sak, prostě klasik, které z módy jen tak nevyjdou. 
(Ha! A už vidím i ty levné čínské napodobeniny. Teda... nevím jak vy, ale já bych se na tom falešném skoro patnácticentimetrovém podpatku bála. Určitě by byl z PVC!!)


A tady jsou moji favorité - samozřejmě verze "Lita" (proč je nepojmenoval třeba "Aneta"? To jméno se mi líbí víc!) : 





černá se hodí ke všemu (protože černá je nejlepší!):



hořčicová:




máte rádi disco? 


nevím, proč mi tyhle přijdou (kromě toho zatraceně vysokýho podpatku) jako po babičce - barvou i šněrováním:


a tyhle - ideální v případě, když se chcete projít po čistém a suchém chodníku (sbohem, Praho!):


a tady ještě pár bot, které mě zaujaly a ano, nosila bych je! (Pro rejpaly:P):










fotky z: solestruck..com



LookBook:


http://lookbook.nu/look/1401181-MORNINGSUN


http://lookbook.nu/look/1160537-Jeffrey-Campbell-lita-platforms-heaven



http://lookbook.nu/look/1207027-LOLITA-LOVE

Sunday, 19 December 2010

.

Týjo. Za tohle si asi vysloužím doživotní bam na nyxové módní peklo, ale nedá mi to. 
O co tu, ksakru, jde? Už tu nejde o vtip a aspoň nějaký smysl, už tu jde opravdu O PEKLO. Nějak jsem  nepobrala nenávist tamějších slečen vůči blogerům - a nedejbože fashion blogerům. 
Já osobně jsem dost ráda za to, že aspoň zlomek český populace přemýšlí ráno o deset/dvacet minut dýl nad tím, co si vezme na sebe a jsem ráda za každej povedenej článek o hadrech, nebo kosmetice. Je jasný, že žádnej učenej z nebe nespad, na některejch fotkách nám to třeba fakt nesluší, některý naše články jsou fakt trapný a některý z nás si na fashion blogera jen hrajou. Je to možný. Neznám všechny dnešní mladý lidi, který píšou o módě.
Ale zato poznám, kdy to, co se ze začátku jevila jako fakt prča překročilo únosnou mez. Nejsem suchar, na modnipeklo.cz lezu denně a bavím se. Ale o obdobě pekla na nyxu se to říct nedá. Když se tam poslední dobou začaly objevovat fotky lidí, který znám osobně a který se vážně umí dobře oblíct (ok, aspoň ponožky v sandálech nenosej), začalo to ve mně vřít. On původní záměr dávat tam fotky fakt nemožně oblečenejch (přinejlepšim naprosto cizích) lidí, staženejch z internetu, popřípadě výkvět fleru byl vážně vtipnej nápad a já se bavila. Komentáře k tomu taky často řízný, prostě tak, jak to má bejt. Ale posílat tam odkazy na fashion blogy, nebo fotky jejich majitelek a "pranýřovat" je za to, co dělaj (a ne, vážně mi většina z věcí, který tam poslední dobou byly, nepřijde taková, že by z nich člověk měl dostat infarkt a trojitej by-pass) - to mně přijde vážně ubohý. A taky si čím dál častějc kladu otázku - má vůbec cenu se tady o něco snažit (tim nemyslim vedení si nějakýho blogu s omezenou životností, ale snažit se přemejšlet o tom, co si na sebe navlíknu) a pak bejt pod palbou, anebo se na všechno naopak vysrat a chodit jako každej druhej Čech? Protože v obou dvou případech mi hrozí, že se dostanu na černou listinu. A je jedno, že kvůli rudý rtěnce a pár fotkám, anebo sešmajdanejm botám a roztřepaným džínům. A to mi právě vadí. 


Fajn - tak tohle je nespisovnej průjem mejch názorů. A jestli se díky tomu dostanu "do hledáčku" bůhvíkoho, je mi srdečně a upřímně jedno.


Tečka. 

Tuesday, 14 December 2010

!salón BeryVel útočí!


Tak mám za sebou skoro čyřhodinové focení a BOLÍ mě nohy! Au. Kamarádka si otevřela (ve dvaceti!) půjčovnu plesových šatů, které dnes potřebovala nafotit. Šatů má snad třicet a nás bylo osm, takže práce bylo celkem dost - vybírání, zkoušení, převlíkání, česání, líčení a dotahování. Prostě to byla bžunda!

Bohužel na focení moc času nebylo, ale co jsem stihla, přikládám níže. A ne, nejsem narcis. Jen na mě nikdo s focením neměl čas:D.
Moje favoritky byly přesné kopie šatů Miley Cyrus (píše se tak vůbec?!) a Jennifer Lopez, do kterých jsem se vážně krásně vešla.:P 

Kontakt je uveden pod fotkami. 





















Kontakt: Slavíkova 23, Praha 2 - Vinohrady
         návštěva salónu je pouze na objednání

 tel.: 774 192 291, e-mail:beryvel @email.cz

Monday, 13 December 2010

Oldschool

... za vším hledej Zajíce ...

Drahé děti, dnes si povíme pohádku...  o jednom úžasném
second-handu, ze kterého pochází většina mých nejlepších úlovků. Namátkou kožená bunda a kožené polobotky, ve kterých jsem dělala parádu i na otevírání butiku Obsession (viz pár článků níž) a ještě x kabelek, které už nemám kam dávat a které si můžete prohlédnout na LookBooku (v pravém sloupci odkaz). 
Jelikož jsme ve škole (studuju žurnalistiku) dostali za úkol s někým udělat rozhovor, hned mě napadlo zpovídat majitelku jednoho z mých neojblíbenějších sekáčů, který mám hned za rohem! 
Většina ze třídy sehnala kontakt na nějakou über hvězdu, já však stála pěkně při zemi a dobře jsem udělala. Hned po položení první otázky jsem vybuchla v hlasitý, leč srdečný smích. Naštěstí se ke mně přidala i osoba zpovídaná a tak jsme se společně zasmály. 
(Až po chvilce jsem si všimla, že nemám zapnutý diktafon.)

Tak tady máte jedinečný, můj historický první rozhovor, který se motá... chvilka napětí.... kolem.... OBLEČENÍ! Juch!



Rozhovor s majitelkou Bazaru U Zajíce


1) Chtěla jste vždy provozovat second hand? Člověk musí být docela odvážný do toho v dnešní době jít...

To určitě. Second-hand jsem nechtěla mít odjakživa, spíš to přišlo postupem času. Vždy mě bavilo
v second-handech nakupovat, bylo to levné a daly se tam sehnat věci, které se nedaly sehnat nikde jinde.

2) Proč jste si pro svůj obchod vybrala Letnou?
Protože to mám odtud kousek domů. Prostor byl původně nevyužitý a tak jsem o něj zažádala. Chtěla jsem, aby tu vzniklo něco, co tu ještě nebylo. Ne klasický second-hand, do kterého prodejce nakupujete na kila ve větších obchodech z druhé ruky. Já doma v tu dobu měla spoustu oblečení, kterého jsem se chtěla zbavit a tak mě napadlo otevřít second-hand, kam by lidé přišli, zbavili se něčeho, co už nechtějí a ještě někomu tak udělali radost. A samozřejmě, aby si také vydělali nějakou korunku.

3) Ovlivnilo vás nějak zavedení tzv. modré zóny? Například kadeřnictví, které sídlí o kousek výš muselo zavřít, lidem se kvůli placenému stání sem nevyplatilo jezdit...
To ne. Chodí sem totiž spíše lidé z okolí a když sem někdo jede věci prodat a jede autem, tak se to snažím vždy vyřídit co nejrychleji. Já sama autem nejezdím, takže mě osobně se zavedení zón nijak nedotklo.
4) Pracujete tu sama, anebo vám ještě někdo pomáhá?
Pracuju tu sama. Volno mívám tak jeden nebo dva týdny v létě a to za mě většinou zaskočí některá z mých známých. Jsem tu od pondělí do pátka, každý den.

5) Vyhovuje vám to tady? Chodí sem dost lidí?
Spíš sem chodí lidé, kteří o mně už slyšeli anebo už vědí, že se zde dají sehnat pěkné věci levněji, než v klasickém sekáči.



6) Máte tady na výběr širokou škálu zboží – od bot, oblečení, po kosmetiku a bižuterii. Jací lidé sem chodí nejčastěji nakupovat?
Samozřejmě sem čas od času přijdou bezdomovci, kterým dávám pytle s oblečením zdarma, zase na druhou stranu tady nakupují luxusně oblečené dámy, které chtějí právě něco originálního, něco “extra”, co jinde neseženou. Chodí sem i zpěváci, nebo herci a často i lidé z divadla nebo od filmu, kteří shánějí určitý typ oblečení pro představení nebo roli, které je dnes už těžké sehnat.

7) Zamýšlíte, že byste si dala udělat nějakou reklamu? Spousta lidí se mě ptá, odkud mám kabelku nebo boty, ale když zmíním vás, tak o vás nikdo neví.
Zkoušela jsem ji, ale je to bohužel tak drahé, že si to nemohu dovolit.
8) Jak dlouho už váš obchod funguje?
Už osmým rokem.
9) Pořád vás ta práce baví?
No baví... Koho by bavilo pracovat tak, že si sotva vydělá na sebe. Ale zase na druhou stranu - pracovala jsem dřív ve státním sektoru i u soukromníka a po čase jsem dospěla k tomu, že je lepší si poroučet sama sobě. Nejsem tak sice na nikom závislá, ale samozřejmě se o to víc musím snažit.

10) Takže žádný zlatý důl...
No to rozhodně ne. (smích)

11) Celou dobu, co k vám chodím nakupovat, mi vrtá hlavou název “U Zajíce”. Jak jste na něj vůbec přišla?
Dlouho jsem o tom názvu přemýšlela a vzpomněla jsem si, že kousek odtud je už spoustu let dětský bazar U Krtka. Když moje děti byly ještě malé, tak jsem tam občas něco přinesla, anebo se po něčem sháněla a když jsem se po letech sama rozhodovala, jak obchod pojmenuju, prostě mě to napadlo. U Zajíce.

12) Pamatujete si ještě na první věc, kterou jste do svého second-handu získala?
To už si bohužel nepamatuju, je to dost dávno, ale vím, že jsem zpočátku prodávala pouze svoje vlastní věci, anebo svých kamarádek.

13) Na jakého zákazníka ráda vzpomínáte?
Jednou sem přišel Angličan a sháněl kožich na zimu. Padl mu jeden do oka a když si ho vyzkoušel, byl z něj naprosto unešený, doslova skákal radostí. Tu radost mu nezmírnil ani fakt, že byl dámský.

14) I střihem?
I střihem. Ale on byl z něj i tak ohromně nadšený, že jsem mu k tomu radši nic neřekla (smích). Také se mi líbí, že sem chodí často nakupovat gayové, kteří se většinou v běžných obchodech stydí, ale tady u mě vědí, že já s nimi jednám jako rovný s rovným. Nemají tak problém si tady vyzkoušet vše, co chtějí a ještě se pak ptají na můj názor, což mi samozřejmě vždy udělá radost.




15) Jaký nejdražší kousek se u vás prodal?
Nejdražší kousek, který se mi podařilo prodat byl kožich až po paty, který si paní koupila přímo z módní přehlídky. Stál jí tak padesát tisíc. Já ho samozřejmě neprodala za tolik, to by tady visel dodnes, prodala jsem ho za hrozně málo. Paní ale potřebovala rychle peníze, tak ho dala na prodej ke mně.

16) Vydělat si rychle peníze je jeden z důvodů, proč lidé dávají oblečení do second-handů. Jaké jsou ty ostatní, nejčastější?
Tak lidem ty věci můžou překážet doma, anebo zhubnou, přiberou a lepší než to vyhodit je to prodat. Takže já tu svoji žinost beru jako službu lidu (smích).

17) A vy sama si pořizujete oblečení jen “ze svého”, anebo chodíte i ke konkurenci?
Víte co, já nesnáším obchody s oblečením, protože tu jsem v záplavě oblečení zavřená celý den. Ale když se mi dostane do ruky něco na moji postavu, tak si to samozřejme ráda koupím.
Naprosto mě ovšem uráží jít do second-handu a vidět tam svetr anebo triko za dvě stě, tři sta korun, když si je můžu koupit ve slevě v normálním obchodě nové, nenošené. Chápu, že mají vysoké nájmy, ale tady jde o princip. Když vidím podobné ceny, tak ihned odcházím. Nepřijde mi to fér.

18) Co byste poradila těm, kteří by si chtěli založit vlastní second-hand?

Velkou trpělivost! A také by měli umět jednat s lidmi, protože je zapotřebí si uvědomit, že člověk nepracuje v normálním obchodě jako běžná prodavačka, ale že to všechno má “na vlastní triko”. A taky aby si k němu dokázali vypěstovat nějaký pozitivní vztah. I když – bez toho to vlastně ani nejde.

19) Děkuji vám za rozhovor, ať se vám daří!
Děkuji.







Pro ty, kteří by se chtěli do Zajíce vypravit, mám zde kontakt:





Heřmanova 53
Praha 7
17000

10.30-13
14-17.30


... a nezapomeňte mi pak své případné úlovky vyfotit! :)


Sunday, 12 December 2010

Jak se šije pro Karla?

Dnes jsem díky blogu Ngy narazila na tohle. Trochu mě z toho zamrazilo, ale rozhodně doporučuju shlédnout.









Thank God I'm a Woman!

Tak včera jsem zažila... dost napínavý den.:) Kamarádka mě a několik dalších oslovila, jestli bychom se nemohly na jeden den stát modelkami v reklamě na lak na vlasy. Protože já a lak na vlasy si VELICE dobře rozumíme (i když moje plíce mají jiný názor), nemohla jsem odmítnout! 
Jednalo se sice o vysokoškolský projekt, celá akce byla ovšem brána velice vážně. Až tak vážně, že jsme kvůli líčení, tupírování, lakování a drbání měly skoro pětihodinový skluz.
Nevermind!
Měla jsem být sice v práci, na poslední chvíli to za mě (naštěstí) vzala kamarádka. God bless her! 
Čekání na závěrečné focení za to stálo, už jenom proto, že jsme se na místo focení musely z bytu kamarádky dopravit tramvají - myslím, že podobný cirkus řidič ještě nezažil ( a že já už v tramvajích napáchala věcí).
Fotilo se sice na sněhu a místy za hotové vichřice, ale když jde o kamarádskou výpomoc... (teď jen doufám, že to neodskáču zápalem plic!:) I když... když to beru z té lepší stránky, tak já na sobě pořád ještě měla aspoň NĚJAKÉ oblečení. Narozdíl od některých. Jiných. Chuděrek. Zasloužily by nějakou cenu za vytrvalost! 


Stejně mi ale po tom všem "utrpení" (ode dneška chodím všude jen s přímotopem a prodluživačkou!) nezbývá než poděkovat za krásně strávený den ve společnosti super slečen a stolu prohýbajícího se pod tíhou mejkapů, pudrů, laků na nehty, tvářenek, stínů a bůhví čeho ještě.

Thank God I'm a woman:))