Monday, 24 January 2011

Předpremiéra Nickyho rodiny

Tak se mi splnil další z mých snů... Ok, nesáhnul na mě Slash ani do mě omylem nevrazil Zakk Wylde, ale viděla jsem na vlastní oči sira Nicholase Wintona, který pro mě znamená víc, než samotnej papež. 
Tenhle člověk totiž zachránil 669 československých špuntů z bývalého protektorátu na konci roku 39 a co je na tom NEJSILNĚJŠÍ je to, že to NIKOMU neřekl. 
Děti odvezl do Anglie, zajistil jim tam rodiny, které se o ně staraly a on sám se s nimi po válce už nekontaktoval. Na všechno přišla v roce 88 náhodou jeho manželka, která našla na půdě kufr s doklady a fotkami, které patřily dětem, dala si pět a pět dohromady a řekla to jedné známé historičce z BBC. Ta si Wintona pozvala pod záminkou do hlediště a když byla přestávka, namířili na něho kamery, ona vytáhla onen kufřík a pak... to video musíte  vidět sami, je to jedna z nejsilnějších věcí, jaké jsem kdy viděla:






Ale tímhle to nekončí. Po tom, co o něm byl natočen v roce 2002 dokument Síla lidskosti, se stovky děcek po celém světě rozhodly taky pomáhat a tak pomáhají, jak jen můžou - posílají hračky, léky, nebo aspoň obrázky do zemí třetího světa. 

A proč zrovna Nickyho rodina? Dětí, které se siru Wintonovi ozvaly, je zatím jen kolem tří set, takže je ještě hodně těch, kteří se ke svému "zachránci" nepřihlásili. A možná, že by to už nemuseli stihnout, jelikož je siru Wintonovi už sto jedna let! A ti, kteří se ozvali, mezitím založili vlastní rodiny a mají děti, vnoučata a někteří už i pravnoučata a ti všichni čítají na 5 000 lidí po celém světě. A všichni mají Nicholase za člena své rodiny, protože nebýt jeho, nikdo by z těch 5 000 lidí dnes nežil.
Po válce se skoro žádné takto zachráněné dítě nevrátilo, protože jim nacisti zabili rodiče a všechny rodinné příslušníky a oni měli své adoptivní rodiny, které se o ně staraly, jako o své vlastní.

Bylo také úžasné vidět, že takto zachránění lidé pak v životě dělali maximum, aby byli v životě úspěšní - jedno ze zachráněných dětí například pracuje pro NASA a konstruuje motory pro vesmírné rakety, jiní se stali uznávanými kapacitami ve svém oboru. Ale všichni se po odhalení svého osudu rozhodli pomáhat a šířit Nicholasův příběh napříč generacemi a pořádají přednášky a konference.

Přišlo mi krásné, že ona "Nicholasova rodina" není jen ta, kterou on zachránil, ale že to jsme my všichni, kteří se snažíme pomoct druhým - ať už těm ve vzdálených zemích, anebo v té naší, během každodenního života.

















 Film natočil slovenský režisér Matej Minač a jednu z hlavních postav si zahrála Klára Issová. Ztvárnila tam matku, která posílá své dvě děti do Anglie, na poslední chvíli si to rozmyslí a jedno dítě vytáhne okénkem ven, pak tam s ním stojí v náručí, zatímco se vlak už rozjíždí. 
Dopadne to tak, že se rozeběhne a na poslední chvíli tam dítě zpátky strčí. Matku během války zabijí nacisté - a zabili by pravděpodobně i její děti. 


Další dosud nepublikovaný příběh je Wintonovo setkání se švédskou sestrou Čeveného kříže, která je placená nacistická špiónka a má na Wintona donášet. Prožijí spolu krátký románek a jí se natolik dotknou osudy dětí, že jich sama 25 vyveze do Švédska a sama se už do Československa nevrátí. 

Mě se dotkl příběh dvou malých chlapců, pro které si jejich náhradní rodiny na nádraží nepřišly. Stáli tam od rána až do tmy, kufříky v ruce a čekali. Všiml si jich jeden taxikář, který tam pracoval a vzal je na jídlo. Po tom, co zjistil, o co se jedná, nad ničím nepřemýšlel, naložil je do auta a odvezl je k sobě domů. Tou dobou bydlela jeho už tříčlenná rodina ve dvoupokojovém bytě, ale on ty špunty neponechal jejich osudu, adoptoval je a staral se o ně jako o vlastní. Jak říkal jeden ze zachránených: "Zvláštní bylo, že čím chudší ti lidi byli, tím pro ně bylo přirozenější se o někoho postarat." 








Arabsko-izraelská skupina dívek, které se rozhodly, že kašlou na to, že se jejich národy mezi sebou nesnášejí (a zabíjejí)  a založily skupinku jako vzdor proti nenávisti (inspirovaly se u sira Wintona): 




Malí špunti posílají svoje hračky do Afriky: 


 Tady ta američanka se zase rozhodla, že se nechá ostříhat, aby z jejích vlasů mohli udělat paruku pro děti, které o své vlasy přišly kvůli chemoterapii:



Škola sira Nicholase Wintona: 




3 comments:

  1. tenhle muž je úžasný měli jsme s ním mít besedu ve škole, ale bohužel mu to zdraví nedovolilo. Nicméně je to Obrovský (vnitřně) muž.

    ReplyDelete
  2. To video jsem viděla už tolikrát a vždycky u toho brečím...Je to něco neuvěřitelného!
    Nevím, jestli vůbec mám jít na film, protože jen při čtení mi bylo hrozně smutno :( A to mě jen tak něco nerozhází...

    ReplyDelete
  3. Síla lidskosti je jeden z filmů, které si budu pamatovat navždy, tak jsem moc zvědavá na tento nový...

    ReplyDelete