Tenhle člověk totiž zachránil 669 československých špuntů z bývalého protektorátu na konci roku 39 a co je na tom NEJSILNĚJŠÍ je to, že to NIKOMU neřekl.
Děti odvezl do Anglie, zajistil jim tam rodiny, které se o ně staraly a on sám se s nimi po válce už nekontaktoval. Na všechno přišla v roce 88 náhodou jeho manželka, která našla na půdě kufr s doklady a fotkami, které patřily dětem, dala si pět a pět dohromady a řekla to jedné známé historičce z BBC. Ta si Wintona pozvala pod záminkou do hlediště a když byla přestávka, namířili na něho kamery, ona vytáhla onen kufřík a pak... to video musíte vidět sami, je to jedna z nejsilnějších věcí, jaké jsem kdy viděla:
Ale tímhle to nekončí. Po tom, co o něm byl natočen v roce 2002 dokument Síla lidskosti, se stovky děcek po celém světě rozhodly taky pomáhat a tak pomáhají, jak jen můžou - posílají hračky, léky, nebo aspoň obrázky do zemí třetího světa.
A proč zrovna Nickyho rodina? Dětí, které se siru Wintonovi ozvaly, je zatím jen kolem tří set, takže je ještě hodně těch, kteří se ke svému "zachránci" nepřihlásili. A možná, že by to už nemuseli stihnout, jelikož je siru Wintonovi už sto jedna let! A ti, kteří se ozvali, mezitím založili vlastní rodiny a mají děti, vnoučata a někteří už i pravnoučata a ti všichni čítají na 5 000 lidí po celém světě. A všichni mají Nicholase za člena své rodiny, protože nebýt jeho, nikdo by z těch 5 000 lidí dnes nežil.
Po válce se skoro žádné takto zachráněné dítě nevrátilo, protože jim nacisti zabili rodiče a všechny rodinné příslušníky a oni měli své adoptivní rodiny, které se o ně staraly, jako o své vlastní.
Bylo také úžasné vidět, že takto zachránění lidé pak v životě dělali maximum, aby byli v životě úspěšní - jedno ze zachráněných dětí například pracuje pro NASA a konstruuje motory pro vesmírné rakety, jiní se stali uznávanými kapacitami ve svém oboru. Ale všichni se po odhalení svého osudu rozhodli pomáhat a šířit Nicholasův příběh napříč generacemi a pořádají přednášky a konference.
Přišlo mi krásné, že ona "Nicholasova rodina" není jen ta, kterou on zachránil, ale že to jsme my všichni, kteří se snažíme pomoct druhým - ať už těm ve vzdálených zemích, anebo v té naší, během každodenního života.
Dopadne to tak, že se rozeběhne a na poslední chvíli tam dítě zpátky strčí. Matku během války zabijí nacisté - a zabili by pravděpodobně i její děti.
Další dosud nepublikovaný příběh je Wintonovo setkání se švédskou sestrou Čeveného kříže, která je placená nacistická špiónka a má na Wintona donášet. Prožijí spolu krátký románek a jí se natolik dotknou osudy dětí, že jich sama 25 vyveze do Švédska a sama se už do Československa nevrátí.
Mě se dotkl příběh dvou malých chlapců, pro které si jejich náhradní rodiny na nádraží nepřišly. Stáli tam od rána až do tmy, kufříky v ruce a čekali. Všiml si jich jeden taxikář, který tam pracoval a vzal je na jídlo. Po tom, co zjistil, o co se jedná, nad ničím nepřemýšlel, naložil je do auta a odvezl je k sobě domů. Tou dobou bydlela jeho už tříčlenná rodina ve dvoupokojovém bytě, ale on ty špunty neponechal jejich osudu, adoptoval je a staral se o ně jako o vlastní. Jak říkal jeden ze zachránených: "Zvláštní bylo, že čím chudší ti lidi byli, tím pro ně bylo přirozenější se o někoho postarat."
Arabsko-izraelská skupina dívek, které se rozhodly, že kašlou na to, že se jejich národy mezi sebou nesnášejí (a zabíjejí) a založily skupinku jako vzdor proti nenávisti (inspirovaly se u sira Wintona):
Malí špunti posílají svoje hračky do Afriky:
Tady ta američanka se zase rozhodla, že se nechá ostříhat, aby z jejích vlasů mohli udělat paruku pro děti, které o své vlasy přišly kvůli chemoterapii:
Škola sira Nicholase Wintona:
tenhle muž je úžasný měli jsme s ním mít besedu ve škole, ale bohužel mu to zdraví nedovolilo. Nicméně je to Obrovský (vnitřně) muž.
ReplyDeleteTo video jsem viděla už tolikrát a vždycky u toho brečím...Je to něco neuvěřitelného!
ReplyDeleteNevím, jestli vůbec mám jít na film, protože jen při čtení mi bylo hrozně smutno :( A to mě jen tak něco nerozhází...
Síla lidskosti je jeden z filmů, které si budu pamatovat navždy, tak jsem moc zvědavá na tento nový...
ReplyDelete